Hodžův blog

Je pátek přesně 20:00. Obyčejně v tuto dobu teprve „začínám žít“, ale dnes jsem po celém týdnu jako přešlý mrazem. Už čtrnáct dní se snažím setřást bacila a navíc je v práci docela fofr. Přemýšlím o tom, jak celý zítřek prospím, když tu mě náhle z mého krásného snění vytrhne vyzvánění mobilního telefonu. Obvykle si po příchodu domů přepnu v telefonu skupinu a tím tak odroutuji nechtěné telefonáty do /dev/null, tentokrát jsem však zapomněl a tak telefon rozpačitě zvedám. Představuji se standardně – „Milan Kozák Fofrnet prosím…“, když tu se ozve z druhé strany sluchátka „…hmm, tak to nebyl bullshit…“. Jsem trochu překvapený a v hlavě se mi prožene několik otázek, ale druhý konec drátu reaguje rychleji. Rozechvělý hlas mi vysvětluje, že aktuálně drží v ruce čerstvý výtisk Linuxexpresu a čte můj článek. V něm uvádím, jak získat adresu, email či telefonický kontakt přes databázi whois a tak dotyčného nenapoadlo nic lepšího, než si pravdivost mých údajů ověřit v praxi. S úsměvem na tváři se tedy loučíme a já pokládám telefon. Tak on ty moje výplody přece jenom někdo čte…