Hodžův blog

Je již notná chvíle po půlnoci a já jsem naštvaný. Dnes za to nemůže žádný klient, šéf ba dokonce ani naše rozdivočená kočka co rozbila sváteční vázu. Bavit se budeme o Ebance a Rajfce.

Jako každý správný Čech bych mohl začít nadávat na nový sazebník – na drahé výběry z bankomatu, poplatek za vklad v hotovosti, vysokou částku za schválení úvěru či na dalších milion věcí, které se mi nelíbí. Jenomže to není to, co mě dnes trápí.

Už nějaký ten pátek bydlím nedaleko jedné pobočky Ebanky, ve které shodou okolností začala před rokem a půl pracovat má přítelkyně. Zprvu jsem byl opravdu nadšený. Jako pracovnice „kóól centra“ sice domů nenosila desetitisíce, ale já byl rád, že si rychle našla nějakou práci a že ji mám takříkajíc za rohem. Co mi na její práci vadilo nebyly občasné noční směny, ale spíše zodpovědnost a hlavně stres, který si sem-tam z práce donesla domů. Některé večery tak byly trošku vypjaté, ale postupem času se vždy atmosféra uklidnila a my se společně mohli některým pracovním problémům už jen smát.

Bohužel jak se brzy ukázalo, tato idylka nám netrvala dlouho. Šéfové Ebanky zřejmě oprášili přísloví „nové koště dobře mete“ a tak začalo přibývat nočních směn a přesčasů. Výplatní pásku jsem doma nikdy přítelkyni nekontroloval, ale podle jejího výrazu v den výplaty a stále stejného počtu šminek (a dalších kosmetických přípravků v koupelně) si troufám tvrdit, že noční směny nabyly nějak závratně oceněny – jestli vůbec…

Skoro jsem si začal myslet, že naše nekonečné pracovní martyrium utichá, když se na veřejnosti objevila zpráva, že Rajfka skupuje Ebanku. Zprvu se v našem malém městečku nic nedělo a tak nebyl důvod podléhat panice. O to horší to však mělo spád později. Z doslechu vím, že na „kóólu“ do poslední chvíle nikdo nevěděl, co se bude dít a zda-li nebude jeho místo zrušeno. Přítelkyně se ve vší prozíravosti nechala raději dopředu přeřadit na jiné místo. Nalákána byla na stálou pracovní dobu a minimum komunikace s klienty Ebanky. Pro ostatní nebyl konec nikterak slavný. Někteří z existenčních důvodů raději přešli na jinou pobočku (do jiného města), jiní byli přeřazeni a ti ostatní takříkajíc odešli s prázdnou.

Už jsem se těšil, jak náš život opět zapadne do těch starých a stereotypních kolejí. Bohužel mi to ale zase nevyšlo. Blížil se totiž čas vánočních svátků a pracovní doba mé přítelkyně se přes všechny sliby opět začala prodlužovat jako týden před výplatou. Poslední dny ve starém roce tak nestrávila úklidem domácnosti, zdobením stromečku či pečením cukroví, ale spíše jako nějaká programátorka za konzolí. Takto to pokračovalo až do 31.12., kdy odpoledne dostala konečně padla (a mě tak ubyla starost, jak se dostat do Ebanky, abych si se svou vlastní přítelkyní mohl alespoň na Silvestra dát pusu a připít šampaňského).

Nový rok v Ebance začal docela poklidně. Vedení zřejmě ještě vykazovalo známky intoxikace alkoholem, neboť přítelkyně dostala dokonce po více jak jednom roku týdenní dovolenou. Mohla si tedy užívat celých 7 dní bez klávesnice, monitoru a trvalého zvonění telefonu. Mně bylo zcela jasné, že její tělo není schopno tak velkou dávku relaxace zvládnout. Tuto skutečnost také potvrdil první den po dovolené obvodní lékař, který jí dal namísto obrázku či lízátka neschopenku do dalšího pondělí. Naštěstí pro nás má Ebanka vlastní „šamany“, kteří vás okamžitě dokáží nadzvednout z postele (a to doslova). Pro naši léčbu jim přišla jako nejlepší varianta změny prostředí, takže od začátku ledna svou přítelkyni postrádám a postrádat (nejdříve) do března budu, neboť je na služební cestě v 300km od domova.

Jako klient Ebanky jsem nespokojený již dlouho. Jako přítel zaměstnankyně Ebanky mě štve, jak s ní zacházejí. Desítky hodin přesčasů, žádná možnost vybrat si dovolenou, plat jako pro herce z ochotnického divadla a po tom všem vás klidně jako bonus pošlou na několik měsíců 300km od vašeho domova protože jste v daném místě (vetším městě) levná pracovní síla. Stále ještě přemýšlíte pro tuto společnost pracovat?